Hokejem se chci jednou živit a bavit, říká junior Vaculík. Angažmá v Kanadě mu otevřelo oči

Jako první tu máme již tradiční otázku. Martine, popiš nám své hokejové začátky...

Své první krůčky na ledě jsem udělal tady ve Zlíně, Berani jsou můj mateřský klub. To mi bylo asi sedm let, když mě táta vzal sem na zimák.

Věnoval ses dřív i jiným sportům?

Jo, věnoval jsem se fotbalu. Vlastně do dneška fotbal sleduju, rekreačně si ho i zahraju, baví mě to. Pak, když mi bylo dvanáct let, tak jsem se musel rozhodnout, jestli hokej nebo fotbal. A vyhrál hokej.

Takže to rozhodnutí, že se budeš naplno věnovat hokeji padlo zhruba v těch tvých dvanácti letech?

Ano. Zhruba v té době jsem přešel i na hokejovou školu, na sportovku. To byla nějaká třetí, čtvrtá třída. No a už tehdy jsem se rozhodl, že se budu naplno věnovat hokeji a, že se jím jednou budu chtít živit.

Co bys označil jako svůj zatím největší hokejový zážitek?

Jednoznačně Mistrovství světa osmnáctek, které se hrálo ve Finsku (pozn. Ze Zlína tehdy na MS odjel i útočník Jakub Heš). A taky musím zmínit zkušenost, kterou pro mě bylo angažmá v Kanadě.

K tomu jsem se v rozhovoru také chtěl dostat. Ty jsi loňskou sezonu strávil z části v Kanadě. Jaká to pro Tebe byla zkušenost a co všechno Ti dala?

Jsem za tu příležitost obrovsky rád, ne každému se to podaří, zahrát si někde v zahraničí. Navíc jsem hrál jednu z nejlepších juniorských lig na světě (OHL). Strašně mi to otevřelo oči, naučil jsem se jazyk, poznal tamní kulturu, zahrál jsem si s nejlepšími hráči na světě, někteří už teď hrají NHL. Takže i když to nedopadlo úplně podle mojich představ, tak jsem za tu zkušenost moc rád, jenom mi to dalo.

Co tvé momentální hokejové sny?

Asi jako každý malý kluk jsem měl sen hrát v NHL. Samozřejmě pořád chci být nejlepší, ale postupem času si říkám, že se hlavně chci hokejem živit a bavit.

Jak by ses popsal jako hráč?

Popsal bych se jako kreativní útočník s dobrou střelou. Zakládám si na dobrém bruslení a zmíněné kreativitě, to jsou takové moje největší přednosti.

Jaké máš hokejové, a potažmo i osobní, vzory?

Osobními vzory jsou mí rodiče, za to, jak mě vychovali, a jaké jsou osobnosti a lidé. No a pokud jde o hokejové vzory, tak ze zahraničí Connor McDavid a z Čechů Martin Nečas.

Který trenér Tě nejvíc ovlivnil?

Na tuhle otázku se mi těžko odpovídá, každý trenér měl něco, každý mi v něčem pomohl a každý se nějak podílel na mém vývoji. Kdybych měl opravdu někoho vybrat, tak řeknu pan trenér Pšurný a pan trenér Vosátko.

V minulých dílech naší rubriky jsme tu měli samé kapitány. Tím ty sice nejsi, v juniorce ale zastáváš roli dost podobnou, na dresu nosíš „áčko.“ Jaké pro Tebe je být jedním z lídrů?

Je to pro mě určitě větší role než v minulosti. Tím, že jsem asistent, tak se snažím být vzorem, snažím se spoluhráčům vždy pomoct. A zároveň chci být tahounem toho týmu.

Máme tu ještě poslední otázku – co rád děláš ve volném čase?

Když už nějaký volný čas mám, tak ho trávím s rodinou. Taky se chodím dívat na fotbal, případně si jdu v rámci regenerace zaplavat. Takže v rámci toho volného času spíš tak odpočívám.