Udělám vše pro to, abych se prosadil do A-týmu, říká talentovaný útočník Martin Vaculík
Jak v úvodu rozhovoru zhodnotil junior ve žlutomodrém poslední měsíce? "Asi bych to nazval jedním slovem zklamání. Sestoupili jsme z juniorské nejvyšší soutěže a já byl jeden z nejstarších hráčů a ten, který to měl táhnout. Už od začátku se nám moc nedařilo, a potom už jsme měli celou sezónu ztrátu, kterou jsme chtěli dotáhnout, ale nedařilo se. Těžko říct, čím to bylo, asi ta kvalita prostě nebyla taková, jaká měla být, manko jsme nedotáhli," přiznává Vaculík. Juniorka Beranů vyhrála z úvodních deseti kol pouhá dvě a podobný model se bohužel nesl celým ročníkem.
Ze stínu nepříliš úspěšného juniorského „áčka“ postupně vyšel B-tým Beranů hrající nižší ligu. Dokonce to chvíli vypadalo na účast ve finále play-off a teoretickou možnost vstupu do extraligy. "V půlce ročníku už šli někteří hráči do béčka s tím, že se extraliga může zachránit skrz postup B- týmu. My tak hráli jen na pár hráčů a už se sázelo výhradně na béčko. Zažil jsem ten sestup a jsem pod tím podepsaný, tato sezóna pro mě tedy skončila zklamáním. Hodně mě to poznamenalo... Ale to je sport a já doufám, že se v nejbližších letech juniorská nejvyšší soutěž vrátí a pro seniorský A-tým taky, Zlín si ty extraligy prostě zaslouží," dodává k těžkým vzpomínkám na skončenou sezónu Vaculík. Zlínské juniorské „béčko“ nakonec uzavřelo úspěšný ročník v pátém semifinálovém zápase s Kladnem.
Talentovaný odchovanec v juniorce patřil k lídrům týmu, přičemž výrazně mu pomohly také cenné zkušenosti získané během zahraničních angažmá. „Předešlé sezóny jsem hrál ve Švédsku a Kanadě, očekávalo se, že od začátku povedu produktivitu a potáhnu tým nahoru. V prvních zápasech se mi nedařilo, ale postupně jsem se chytil, snažil jsem se, chtěl jsem to zachránit. Neřekl bych, že jsem cítil tlak z okolí, spíš jsem si ho vytvářel já sám na sebe, protože jsem věděl, že to musím být já coby jeden z nejstarších hráčů s takovými zkušenostmi. Později už jsem se snažil tolik na to nemyslet a prostě hrát. Může se zdát, že se mi dařilo a tak dále, ale všechny ty body a produktivitu bych vyměnil za udržení a případné play-off,“ přiznává pokorně.
Co si vlastně z angažmá v zámoří a na severu Evropy odnesl? „Určitě mi to dalo neskutečně moc po hokejové i osobní stránce. Bylo to poprvé, kdy jsem dlouhodobě bydlel sám, žil daleko od rodiny, to byla velká zkušenost. A taky jsem poznal hru v zámoří, tam na juniorské zápasy chodí i pět tisíc lidí, tady to tak ani zdaleka není. Potkal jsem se s kvalitními hráči, hrál jsem proti silným soupeřům, tamní juniorská liga je považována za jednu z nejlepších na světě. Hrál jsem i proti klukům, kteří jsou teď už v NHL. Byla to obrovská zkušenost, byť to tedy nakonec nedopadlo úplně tak, jak jsem si představoval. Teď s odstupem času na to moc rád vzpomínám a vím, že mi to dalo do života opravdu hodně,“ říká Vaculík. V zámoří působil v prestižní lize OHL s kanadským klubem Brampton Steelheads, ve Švédsku pak v tamní juniorské nejvyšší soutěži hájil barvy Malmö Redhawks. Před právě uplynulým ročníkem tak následoval návrat domů.
Zde navzdory probíhající krizi zlínské juniorky patřil ke klíčovým hráčům a tahounům týmové produktivity. Za 51 extraligových utkání nasbíral 62 bodů, z toho 26 gólů. I proto si vysloužil debut v prvoligovém „áčku“. Jak na to vzpomíná? „Bylo to v době, kdy A-tým dočasně vedl trenér juniorky pan Martin Janeček. Byl běžný školní den a já šel na oběd, potkal jsem tam pana trenéra a ten mi jednoduše řekl, že další den budu hrát za áčko ve Frýdku-Místku. Byl jsem rád za tu příležitost, splnil se mi sen. Zápas jsme ale vysoce prohráli, takže to bylo samozřejmě zklamání. Přesto to byla zkušenost a já si ten zápas užil,“ vzpomíná s úsměvem Vaculík. Listopadový zápas s Rysy skutečně Beranům nevyšel a padli 2:6, mladý útočník pak nastoupil za „áčko“ ještě koncem ledna proti kolínským Kozlům, ale ani tento střet nekončil bodovým ziskem a Vaculík tak na svou první výhru ve zlínském seniorském týmu čeká. Konec letošní sezóny strávil na hostování v druholigovém Uherském Brodě, kde podpořil místní Spartak ve vyřazovacích bojích 2 góly a 2 asistencemi v pěti zápasech.
Jak z pozice mladé naděje sledoval sezónu 2025/2026 z pohledu A-týmu Beranů? „Ta uplynulá sezóna byla z pohledu A-týmu neuvěřitelná. V jedné chvíli to vypadalo na sestup do druhé ligy, což by bylo katastrofální... ale když se tým zachránil a došlo i na play-off, byl jsem přesvědčený, že se může stát cokoliv. I v předchozích letech se stávalo, že kluci nehráli na čele tabulky, ale nakonec se probojovali až do finále. A skutečně to tam dotáhli i letos, což je neuvěřitelné, ale o to krásnější,“ usmívá se Vaculík.
Nyní se už ale soustředí na další kariérní výzvy, aktuálně jej čeká start letní přípravy, ke které by měl nastoupit s A-mužstvem. „Jsem ročník 2006, teoreticky tak ještě stále můžu nastupovat za juniorku. Záleží ale na mně, jak budu trénovat, jak budu připravený... Udělám pro to vše, ale teď nemohu říct, jak a kde budu působit, to ukážou příští měsíce, uvidíme. Adaptovat se tady a začlenit se do zlínského A-týmu, to je samozřejmě sen. Juniorský a seniorský hokej, to je velký rozdíl, navíc teď umocněný sestupem juniorů do nižší soutěže. Je to pro mě obrovská motivace a pokusím se udělat vše, abych se tady prosadil,“ říká v závěru rozhovoru útočník RI OKNA Berani Zlín Martin Vaculík.
