Mezinárodní zkušenost mi pomůže, věří ukrajinský reprezentant Stanislav Sadovikov

Máš za sebou premiérové vystoupení na mistrovství světa divize IA. Jaká zkušenost to pro tebe byla?

Na šampionát jsme jeli s úkolem udržet se v této skupině a nasbírat na této úrovni nové zkušenosti. Tento úkol jsme splnili. V průběhu turnaje se nám podařilo vyhrát tři zápasy proti Itálii, Polsku a Rumunsku. Byli jsme blízko ke konečnému druhému místu, které by nás posunulo do elitní skupiny, ale chybělo nám trochu štěstí. Pocity tak máme trochu smíšené – na jednu stranu jsme spokojení s předvedenou hrou, na druhou stranu převažuje zklamání z promarněné šance.

Jak bys popsal úroveň hokeje v Divizi IA? A jak obecně vnímáš současný stav ukrajinského hokeje a jeho perspektivy do budoucna?

Moc se od nás nečekalo, ale v této skupině byly všechny týmy, možná kromě Rumunska, výkonnostně vyrovnané. Ale na úroveň elitní skupiny to samozřejmě zdaleka nemá. Myslím si, že úroveň hráčů současné ukrajinské reprezentace stoupla díky tomu, že prakticky všichni hrají v evropských klubech.

Který zápas pro tebe byl nejtěžší a který přinesl největší radost?

V prvních čtyřech zápasech, ve kterých jsme získávali body, jsme jako tým jeli naplno, a to přineslo spoustu pozitivních emocí a radosti ze vstřelených gólů. Nejtěžší a byl ale poslední zápas s Japonskem, kde – jak řekl I trenér – polovina týmu nesplnila své úkoly, kvůli čemuž jsme prohráli.

To zklamání muselo být velké…

Bylo. Měli jsme na dosah největší úspěch ukrajinské reprezentace za dlouhá léta, ale selhali jsme. Už se k té noční můře ani nechci vracet.

Co ses během mistrovství naučil – na ledě i mimo něj?

Na tomto šampionátu nebyl čas se učit. Výsledek je odrazem toho, jak jsme hráli v klubové sezóně. Trenéři byli s mým výkonem spokojeni.

Může ti tato mezinárodní zkušenost pomoci i v klubové sezóně?

Určitě, věřím, že mi tato zkušenost přispěje k většímu porozumění a sebedůvěře.

Udržuješ kontakt s reprezentačními spoluhráči během klubové sezóny? Zejména s těmi, kteří také hrají v Česku?

Samozřejmě jsme v kontaktu – často si voláme, píšeme, probíráme navzájem své zápasy a sdílíme dojmy. Zároveň se všichni navzájem podporujeme, za což jsem moc rád.